Lukáš Vokatý

Zhruba před měsícem kdy začaly první vedra a bylo dost dusno, tak v odpoledních hodinách jsem sledoval z balkonu cvrkot na ulici. Vidím pána, který přecházel mimo přechod, na křižovatce zavrávoral a padl na zádarovnou na hlavu. Zvuk jako když praskne meloun. Skočil jsem pro záchranářský kufřík, co mám na tréninky akrobatů a za pár vteřin jsem byl u pána. V tu chvíli u něj seděla paní a začala volat 112. Zaklonila pánovi hlavu, byl úplně modrý, oči otevřené. Vyndal jsem z kufříku rukavice a zjistil stav. Pán krvácel z ucha. Zkontroloval jsem tep a dech a diktoval paní údaje pro záchranku. Kolem bylo spousta lidí, kteří jen sledovali. Na balkonech ještě více. Záchranka dorazila do 4 minut. Pomáhal jsem pod pána dát tvrdou podložku. Záchranáře s nosítky jsem měl po pravé ruce. Najednou jeden z řidičů drahého vozu slovenské SPZ už nemohl vydržet a musel kolem nás projet. Široké zadní kolo luxusního auta bylo tak 10 cm od nohy záchranáře a najíždělo na něj. Tak jsem musel pustit podložku a strhnout záchranáře i s nosítky autu z cesty. Jinak by měl záchranář rozdrcený kotník. 
82 letý pán, který ležel s krvácením z ucha na zemi, začal přicházet k sobě díky rychlému zákroku paní a jednoduchému zaklonění hlavy. Ošetřující lékař při příjezdu konstatoval, že cítí z dechu alkohol. Nejvíc mne zaráží kolik bezohlednosti je v tomto příběhu.