HLEDAT
MENU
ZAVŘÍT

Petr Částka – osobní příběh

... Chystám se vzít tedy trojúhelník z kufru mého auta a najednou rána. Žádné kvílení brzd, žádné zatroubení nic. Jenom rána do auta toho chlapíka co mě naboural, což mě přirazilo k mému autu...

Jednoho dne v dubnu za pěkného počasí projíždím po jižní spojce v Praze směrem od Smíchova a přede mnou se začala tvořit kolona aut. Sundám tedy nohu z plynu, abych nedobržďoval na poslední chvíli a najednou do mě zezadu narazí jiné vozidlo. No to je blázen, říkám si, kam kouká.

No nic, stalo se, tak zastavím a jdu zkontrolovat škody na autě. Jsem v prostředním pruhu. Sáhnu tedy pod sedadlo pro výstražnou vestu a vydávám se za řidičem, který mě naboural. Než jsem k němu stačil dorazit, tak lidé z asistence u dopravních nehod už stáli přes dva pruhy za autem, co mě nabouralo. Půlkou auta ve vnitřním pruhu a druhou půlkou v našem pruhu. To nebylo špatné, neboť nás mohli objíždět další řidiči pouze z levé strany. Jelikož znám jejich ne příliš férové postupy tak hned hlásím, že to vyřešíme i bez nich. Tak velká rána to nebyla a s řidičem, který do mě vrazil jsme se dohodli, že nebudeme volat ani dopravní policii. Nicméně asistence přesto vyčkávala, kdybychom si to rozmysleli. Tak se tedy obracím na toho pána a říkám. „Dones papíry o dopravní nehodě a sepíšeme to.“ Odpověď byla, že je nemá. Odvětím, že dobrá a jdu pro protokoly k sobě do auta ke spolujezdci do přihrádky.

„Tak teď aspoň vyndej výstražný trojúhelník a jdi ho dát za naše nabouraná auta. I přes to, že tam stojí auto asistence, být tam musí.“ Odpověď byla, že nemá ani trojúhelník. V duchu si říkám, že to není moc dobře připravený řidič. Chystám se vzít tedy trojúhelník z kufru mého auta a najednou rána. Žádné kvílení brzd, žádné zatroubení nic. Jenom rána do auta toho chlapíka co mě naboural, což mě přirazilo k mému autu a průšvih byl na světě. Sanitka, hasiči, nakonec i vrtulník a můj výlet skončil ve Střešovické nemocnici. Po probuzení zjišťuji, že nemám ani jednu nohu.

Po nějaké době si tak přemítám - kdyby ten chlap měl alespoň trojúhelník a já se nemusel nijak motat kolem auta… Nebo kdyby ten další aspoň koukal na cestu, tak nás a to auto asistence přeci nemohl přehlídnout (no, odepisovat na SMS zprávy není moc dobrý nápad za volantem). Nebo kdybychom se nevykecávali tak dlouho a já vzal z kufru ten trojúhelník hned. Teď už je to jenom kdyby, kdyby...

Ve finále jsem to přežil, takže to nedopadlo tak nejhůř. Koneckonců, mohl jsem být mrtvý.