Poranění smyslových orgánů
Lidské smysly. Slouží nám k zachycení, příjmu a prvotnímu zpracování informací z vnějšího i vnitřního prostředí. Zrak, sluch, hmat, čich a chuť – pět smyslů, díky kterým vnímáme světlo a barvy, zvuky, teplo, chlad, bolest, vůně a chutě, ale také svou polohu. Jsou to naše brány do okolního světa.
Množství informací, které nám naše smysly neustále poskytují, je obrovské. Také komplexnost smysly poskytovaných informací je značná, vždyť na mnoha našich vjemech se může podílet i několik smyslů dohromady. Navzdory tomu všemu ale nikdy není možné zachytit veškeré nabízející se informace. Vnímání je vždy výběrovým procesem – záleží na tom, na co se zaměříme a jak moc se soustředíme.
Za životně nejdůležitější smysly jsou považovány zrak a sluch. Poškození či dokonce ztráta kteréhokoli z nich citelně změní kvalitu našeho života. Díky zraku vnímáme až tři čtvrtiny podnětů z našeho okolí. Zrakem vnímáme světlo, umožňuje nám rozeznávat tvary, velikost, prostorové uspořádání, vzdálenost a také jakýkoli pohyb a s ním spojená možná rizika.
Oko je zodpovědné za příjem informace, kterou nese světlo. Světelné paprsky dopadají do oka a jsou směřovány na oční pozadí, tzv. sítnici. Zde jsou krom jiného speciální buňky, které mají schopnost reagovat na světlo. Tyčinky umožňují vnímání kontrastů i za slabého osvětlení, čípky nám umožnují vidět barevně, ale jen při dostatku světla. Informace pak přes nervové spojení pronikají dále do mozku až do mozkové kůry týlního laloku. V tomto „vizuálním centru“ mozek informace zachycované okem zpracovává. Další části mozku pak obraz interpretují a jsou zodpovědné za následné reakce, fyzické i mentální. To vše probíhá v bdělém stavu neustále a během zlomku vteřiny.
Svým očím máme sklony stoprocentně věřit. Jenže to, co vidíme, je informace zpracovaná mozkem. Mozek ale zpracovává informace i na základě předchozích zkušeností či očekávání, což může vést k jejich zkreslení. Také určuje, kam se podíváme – na křižovatce bez značení primárně doprava, odkud může přijet vozidlo, kterému musíme dát přednost. Zvláště v případech, kdy se plně nesoustředíme a jedeme takzvaně „na automat“ se ale může snadno stát, že přehlédneme něco důležitého, protože mozek konkrétní informaci přicházející z oka potlačí.
Oko je bohužel poměrně citlivý a snadno zranitelný orgán. I při menším úrazu oka může dojít k závažnému poranění – například k odchlípení sítnice.
Při odchlípení sítnice dochází k oddělení senzorických buněk od spodní vrstvy. Ta je velmi důležitá, protože zajišťuje přísun kyslíku pro buňky sítnice. Při narušení funkčních spojení tyto buňky trpí nedostatkem kyslíku, a pokud neprokrvení trvá delší dobu, umírají. Odchlípení sítnice se řeší výhradně chirurgicky. Výsledek přitom závisí především na včasné diagnostice a léčbě.