Poranění dítěte

Děti žijí v jiném světě než my. Vypadají jako malí dospělí, někdy se tak i chovají, ale způsob, jakým svět vidí, je úplně jedinečný. Když umím jezdit na kole, helmu přece nepotřebuju. Jako máma. Když mám na kole nový zvonek, musím ho přece pořádně prozkoumat. Máma počká. Svět počká. A když se zvonek náhodou rozbije, musím ho opravit. Hned. Nic není v tu chvíli důležitější.

„Jezdím pomalu, opatrně, nelepím se na auta před sebou. Tak co by se mi mohlo stát? A přestaň to furt řešit, mladej vzadu taky nemá pás.“ To byla jeho poslední slova před osudnou zatáčkou. Byl jedním z osmi procent řidičů a spolujezdců, kteří se v autě zásadně nepoutají. Měl pro to „dobré“ důvody – jezdil přece vždy opatrně. Jenže tyhle dobré důvody by mohly být dostačující jen v případě, kdyby měl na silnici všechno pod kontrolou. Úplně všechno.

Dítě má jiné tělesné proporce než dospělý. Protože je menší, hrozí zvláště při srážce s vozy s vysokou přední maskou vážnější poranění – takový vůz totiž dítě nenabere na kapotu, což by náraz zmírnilo. Oproti zbytku těla má dítě také těžší a větší hlavu než dospělý, což vede při nárazech a pádech k jejímu častějšímu poranění.

Krevní oběh – 100 000 km pružného potrubí v jednom průměrném lidském těle, které pomocí krve transportuje kyslík, oxid uhličitý, živiny, složky imunitního systému, hormony a řadu dalších pro chod organismu nezbytných látek. Kdyby se všechny cévy z jednoho lidského organismu seřadily za sebou, obtočily by zeměkouli dva a půl krát.

Martin sám zažil úraz, který mu změnil celý život. Nyní je instruktorem soběstačnosti a pomáhá lidem s podobným osudem.

Děti nejsou malí dospělí ani fyzicky. I tady zdání klame. Děti jsou jiné. Liší se nejen velikostí a proporcemi těla, ale také stupněm vývoje orgánů a schopností reagovat na zátěž.

Děti jako účastníci dopravního provozu jsou extrémně zranitelní. Mají výrazně menší životní zkušenosti a schopnost vyhodnocovat riziko a včas reagovat na nečekanou situaci. Při střetu s dopravním prostředkem u nich navíc vinou menšího vzrůstu dochází často k nárazu v oblasti břicha, hrudníku, hlavy, kde jsou uloženy životně důležité orgány.

Po silném nárazu do břicha dochází ke stlačení stěny břišní nebo dolní části hrudníku, což vede k poranění vnitřních orgánů, nejčastější sleziny a jater.

Poranění trávicího traktu je vzácnější, nejčastěji ho při nehodě může způsobit náraz do zapnutého bezpečnostního pásu. Poranění břicha je přitom zrádné, protože i když může na první pohled vypadat zanedbatelně, je u něj vysoké riziko šoku z krvácení nebo infekčních komplikací. Děti s poraněním břicha je proto dobré pečlivě sledovat. Při nárazu do hrudníku může dojít i k protržení pohrudnice a vzniku pneumotoraxu. Kolaps plíce pak vyvolá nedostatek kyslíku v organismu, na který jsou děti obzvláště citlivé vzhledem k probíhajícímu vývoji a růstu orgánů, které jsou náročné na energii a kyslík.

Fatální následky přitom nehrozí jen při protržení pohrudnice. Nedostatek kyslíku v organismu může vyvolat například i nárazem způsobené prokrvácení a otok plicní tkáně, které nebezpečně zpomalí výměnu plynů v plicích.

Stejně jako v případě poranění orgánů v dutině břišní mohou i tato zranění zůstat na první pohled skrytá. Dětský hrudník je pružný, a proto i u závažných úrazů nemusí dojít ke zjevnému poranění žeber a hrudního koše.

Úder do hlavy může způsobit poranění lebky, krvácení do prostorů mezi obaly mozku nebo přímo poranění mozku. Poranění hlavy je hlavní příčinou úmrtí u dětí starších než jeden rok; u těch mladších je na třetím místě. Výskyt poranění lebky a mozku vzrůstá úměrně k dětskému věku. Proto patří helma k povinné výbavě cyklistů mladších 18 let.

Stoupající hustota dopravy i nárůst dopravních nehod je příčinou vzestupu úrazů dětí. Svět se dětskému vnímání nepřizpůsobuje, naopak. Přesto je v našich silách udělat ten svět pro děti bezpečnější. Snažme se je chránit – někdy stačí jen málo.

TISKOVÁ ZPRÁVA

Podchlazení

dopravní nehodapříběhrychlostvenkovní podmínkyzranění

Poranění hlavy

dopravní nehodapříběhrychlostzranění